Slivoň
Gulovačka – Žítkovské sračky
Gulovačka – Žítkovské sračky je vzácný místní typ slivoně pocházející z oblasti Bílých Karpat a Moravských Kopanic. Patří do pestré skupiny krajových slivoní, které se po generace udržovaly v zahradách, sadech, na mezích a v okolí kopaničářských usedlostí. Vyznačuje se drobnými, přibližně kulovitými plody a tradičním využitím zejména ke zpracování a výrobě ovocných destilátů.
Odborné prameny evidují Gulovačku, respektive Kulovačku, mezi místními odrůdami Bílých Karpat. Samostatně jsou v oblasti doloženy také místní typy nazývané Sračky a Malé sračky. Lidové označení Žítkovské sračky zachycuje místní pojmenování konkrétního genotypu uchovávaného na Žítkové
Původ
Přesný původ není znám. Gulovačka je stará místní slivoň rozšířená na Moravě, přičemž její výskyt je doložen zejména v oblasti Slovácka a Bílých Karpat. V pomologických průzkumech byla Kulovačka nalezena ve Velké nad Veličkou a současný standard AOPK ji uvádí pod názvem Kulovačky, se synonymem Gulovačka, jako místní odrůdu českého původu s regionalitou Bílé Karpaty.
Označení Žítkovské sračky je místním názvem žítkovského genotypu. Jeho přesný genetický vztah ke Gulovačce ani k odborně popsané odrůdě Sračky není zatím doložen. Pro genofondové účely je proto vhodné původní lidové pojmenování zachovat.
Růst
Podrobnější pomologický popis růstu žítkovského typu se nepodařilo dohledat. Krajové slivoně tohoto okruhu byly tradičně pěstovány jako nenáročné ovocné stromy v extenzivních sadech a volné krajině. Často se udržovaly také vegetativně pomocí kořenových výmladků, takže jednotlivé místní genotypy mohly přetrvávat v krajině po mnoho generací.
Kvetení a opylení
Spolehlivé údaje o opylovacích poměrech Gulovačky – Žítkovských sraček nejsou v dostupných pramenech doloženy. V tradičních výsadbách rostly krajové slivoně společně s dalšími místními typy, což zajišťovalo dostatek pylu i vysokou genetickou rozmanitost sadů.
Plodnost
Gulovačka je tradičně ceněna jako užitková krajová slivoň. Přesné údaje o nástupu do plodnosti a pravidelnosti úrod žítkovského typu se nepodařilo dohledat.
U příbuzných místních typů Sračky a Malé sračky je doloženo bohaté nasazování drobných plodů, často ve shlucích. U Malých sraček byl například popsán strom doslova obsypaný plody.
Plody
Malé, přibližně kulovité až mírně oválné, poměrně tvarově vyrovnané. Slupka je modrofialová až tmavě fialová, výrazně pokrytá světle modrofialovým voskovým ojíněním. Po setření ojínění vystupuje lesklá tmavě vínově fialová základní barva. Plody jsou drobné přibližně 2–3 cm v průměru, což dobře odpovídá tradičnímu označení Gulovačka či Kulovačka. Na některých plodech je patrná mělká podélná rýha.
Dozrávání
Gulovačka je uváděna jako odrůda dozrávající v září. U místních typů Sračky z Velké nad Veličkou je uváděno dozrávání v období srpna až září.
U žítkovského typu proto můžeme předběžně počítat s pozdně letním až raně podzimním dozráváním, přesnější dobu však bude vhodné určit pozorováním přímo v genofondovém sadu.
Využití
Tradiční význam Gulovačky spočívá především ve zpracování plodů. Odborná pomologická literatura uvádí její využití na koláče, kompoty a destiláty.
Zvláštní význam mají tyto místní slivoně při výrobě kvasu a slivovice. Drobné aromatické plody byly ceněny nejen pro obsah cukru, ale také pro výraznou vůni, kterou mohly obohacovat směsné ovocné kvasy. U místních typů Sračky a Malé sračky je využití na destiláty doloženo rovněž.
Stanoviště
Gulovačka je odrůda dlouhodobě spojená s tradiční krajinou Bílých Karpat. Současný standard pro výsadby ovocných dřevin ji doporučuje právě pro Bílé Karpaty, a to do nadmořské výšky přibližně 450 m. Zároveň ji řadí mezi odrůdy vhodné i do oblastí s vysokým výskytem šarky švestek.
Žítkovský typ má mimořádnou hodnotu především jako součást místního genofondu Moravských Kopanic a je vhodný pro extenzivní sady a krajinářské výsadby.
Odolnost
Právě odolnost místních slivoní patří k jejich nejzajímavějším vlastnostem. Při průzkumu ovocných dřevin Bílých Karpat byly u jedinců Kulovačky z Velké nad Veličkou laboratorními ELISA testy zjištěny negativní výsledky na sledované hospodářsky významné viry. Autoři upozorňovali na možný význam těchto genotypů jako zdrojů odolnosti pro další šlechtění.
Pozdější výzkum lokálních slivoní z oblasti Velké nad Veličkou a Žeravin mezi genotypy bez viditelných příznaků a s negativním ELISA testem opět uváděl několik Gulovaček a také dva genotypy Sraček.
To však neznamená, že můžeme Žítkovské sračky automaticky označit za rezistentní vůči šarce. Přesnější je uvést, že některé geneticky či pomologicky příbuzné místní typy vykazují pozoruhodnou toleranci nebo byly při testování bez průkazu infekce.
Význam odrůdy
Gulovačka – Žítkovské sračky představuje cennou součást kulturního i biologického dědictví Moravských Kopanic. Je dokladem někdejší mimořádné rozmanitosti místního ovocnářství, kdy jednotlivé vesnice a usedlosti uchovávaly vlastní typy ovocných stromů a pojmenovávaly je podle vzhledu, vlastností plodů nebo místního úzu.
