Hrušeň
Pařížanka
Stará francouzská zimní odrůda hrušně vyšlechtěná koncem 19. století. Vyniká středně velkými plody se šťavnatou jemnou dužninou a příjemně sladkou, jemně kořenitou chutí. Díky výborné skladovatelnosti je vhodná k přímému konzumu po celou zimu i ke zpracování na mošty, džemy, kompoty nebo sušení. Strom je dlouhověký, odolný vůči mrazu i většině chorob a patří mezi nejcennější tradiční zimní hrušně.
Původ
Odrůda Pařížanka byla vyšlechtěna ve Francii. Roku 1884 ji vybral zahradník William Fourcine jako náhodný semenáč neznámého původu. Poprvé byla odborně popsána v roce 1889 a brzy se rozšířila po celé Evropě jako jedna z nejlepších zimních hrušní.
Charakteristika stromu
Strom roste zpočátku středně bujně, později se růst zpomaluje a vytváří menší, široce pyramidální korunu. Do plodnosti nastupuje poměrně brzy a pravidelně poskytuje vysoké výnosy. Je také dobrým opylovačem dalších odrůd hrušní.
Plody
Plody jsou středně velké, pravidelného hruškovitého tvaru. Slupka je zelenožlutá až žlutá s typickými rezavými lenticelami a jemným rzivým mramorováním kolem stopky a kalichu. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá a v dobrých podmínkách vyniká sladkou, jemně kořenitou chutí s lehkou kyselinkou.
Doba zrání
Sklízí se na konci října. Konzumní zralosti dosahuje od prosince a při správném skladování vydrží až do února, v chladírnách i déle.
Využití
Plody jsou výborné k přímému konzumu, ale také k výrobě moštů, džemů, kompotů i sušení. Díky pevné slupce dobře snášejí přepravu.
Stanoviště
Nejlépe prospívá na slunných a teplých stanovištích s hlubokou, úrodnou a dostatečně vlhkou půdou. Nejvyšší kvality plodů dosahuje v teplejších oblastech, zatímco ve vyšších polohách nemusí plody plně dozrát.
Odolnost
Pařížanka patří mezi velmi odolné zimní hrušně. Vyznačuje se vysokou odolností vůči mrazu, dobrou odolností proti strupovitosti, monilióze i rakovině ovocných stromů a jen výjimečně bývá napadána škůdci.
