Hrušeň
Jakubiarka
Vzácná lokální odrůda hrušně dochovaná v tradiční ovocnářské krajině Bílých Karpat. Vytváří mohutné, dlouhověké stromy a nese středně velké až větší, charakteristicky baňaté plody se zelenožlutou až žlutou slupkou a proměnlivou rzivostí. Jakubiarka představuje jeden z málo známých místních genotypů, které se po generace udržovaly v extenzivních sadech Moravských Kopanic a přilehlých karpatských oblastí. Její přesná pomologická identita a vztah ke známým historickým odrůdám zatím nejsou spolehlivě objasněny.
PŮVOD: Přesný původ není znám. Jde o místní krajovou hrušeň dochovanou pod názvem Jakubiarka. Samotné jméno může souviset se jménem Jakub, případně s dobou zrání kolem svátku sv. Jakuba, jak je tomu u některých historických „jakubských“ hrušní. Přímou totožnost s Jakubkou českou však dostupné prameny nepotvrzují.
RŮST: Strom vytváří silný rovný kmen a v dospělosti mohutnou, poměrně vysoko nasazenou, širokou a hustou korunu. Dochovaný exemplář svědčí o značné dlouhověkosti a dobré schopnosti růstu v extenzivních podmínkách.
OPYLOVACÍ POMĚRY: Nejsou známy. U lokálního genotypu nebyly odborně ověřeny. Lze předpokládat opylení jinými hrušněmi kvetoucími ve stejném období, konkrétní odrůdy však nelze spolehlivě doporučit.
PLODNOST: Přesné údaje o nástupu a pravidelnosti plodnosti nejsou doloženy. Strom si zachovává schopnost plodit i ve vysokém věku.
PLODY: Středně velké až větší, přibližně 6–9 cm dlouhé, poměrně tvarově variabilní. Typický je široce hruškovitý až baňatý tvar s největší šířkou v dolní části plodu a poměrně výrazným zužováním směrem ke stopce. Některé plody jsou téměř pravidelné, jiné lehce asymetrické. Stopka je středně dlouhá až dlouhá, poměrně štíhlá.
Slupka je zelenožlutá, při dozrání žlutá až sytě žlutá, hustě posetá drobnými lenticelami. Charakteristická je proměnlivá hnědavá rzivost, která se objevuje v nepravidelných skvrnách, místy výrazněji kolem stopky a na spodní části plodu.
VYUŽITÍ: Všestranné domácí zpracování.
STANOVIŠTĚ: Dobrá adaptace na tradiční extenzivní způsob pěstování. Mohutný vzrůst předurčuje odrůdu především pro vysokokmenné sady, louky a volnou krajinu.
ODOLNOST: Přesná odolnost vůči mrazu, strupovitosti a dalším chorobám není odborně doložena. Dlouhověkost nicméně svědčí o dobré životaschopnosti genotypu v místních podmínkách.
