Kat číhá ve křoví
Všimli jste si někdy napíchnuté kobylky, ještěrky nebo dokonce drobného hlodavce na trnité větvi šípku či na rezavém drátě plotu? Možná jste na chvíli strnuli a pomysleli si, že tu zanechala stopu nějaká čarodějnice z pohádky... Ale ne, tohle je vizitka ťuhýka obecného (Lanius collurio).
Tento okouzlující pěvec s růžově zbarveným bříškem, šedou hlavou a černou „lupičskou“ páskou přes oči v sobě skrývá povahu... řekněme trochu netradiční. Je to lovec, trpělivý pozorovatel a velmi systematický predátor. A proč ta morbidní záliba v napichování kořisti? V přírodě nic není samoúčelné.
Ťuhýk, který nemá silné drápy jako dravec, si spižírnu zakládá na trnech – potravu si tak uskladní na horší časy a zároveň si ji může v klidu rozporcovat.
Jeho lovecký styl připomíná pumu. Posadí se na vyvýšené místo (vršek keře, plot, špičku stromu) a dlouho nehnutě pozoruje okolí. Jakmile zaznamená pohyb, kobylka, ještěrka nebo myš nemá šanci.
Co je ale fascinující, ťuhýk je velmi citlivý bioindikátor. Potřebuje mozaikovitou krajinu s křovinami, starými stromy a loukami plnými hmyzu. Tam, kde se vyskytuje, je krajina ještě živá. Tam, kde mizí, mizí i pestrost a rovnováha.
Dnes jsem při kontrole ovocných stromů na Janúšově usedlosti našel napíchnutou kobylku a hned bylo jasno. Ťuhýk je zpět. Pokud se vám poštěstí ho zahlédnout či zaslechnout, buďte potichu a chvíli jen pozorujte. Možná vás překvapí, možná očaruje. Ať vás dnešní příběh inspiruje vyjít do krajiny, mít oči otevřené, uši nastražené a srdce připravené obdivovat fascinující svět přírody kolem nás.
